06. Letní tábor 2.turnus 07.08.-13.08.2017
Letní tábor při škole 07.08.-13.08.2017
V pondělí 7.8.2017
v 8.00 hodin jsme před školou přepadením formánka zahájili druhý týdenní
letní tábor při škole. Tentokrát byl pan školník v roli formánka tak
trochu neposlušný a loupežníci s ním měli větší práci. Před dubem a za
dubem bylo pěkně rušno, protože se banda loupežnická nějak rozšířila. Formánek
kladl odpor, ale přesto jsme ho „voškubali“
. Mladí loupežníci se také přičinili a přinesli lup, že nám oči přecházely! Bábovkami,
koláči, klobáskami a sladkostmi se zaplnila celá plachetka! Zlata, stříbra a
drahého kamení bylo habaděj a bude nám stačit i na další roky. Opět to začalo
bez chybičky…
Den první 7.8.2017
Stejně jako na prvním turnusu
jsme vyrazili do Vrbičan na zámek.
V loňském roce jsme tam prožili noc, tak jsme byli zvědaví, co se změnilo.
A změnilo se hodně! Pan kastelán nás provedl tentokrát už téměř po celém zámku
a vyprávěl nám o získání nového inventáře. Ještě před prohlídkou se loupežníci
vrhli do hledání červeného pokladu – českých granátů a po prohlídce neodolali a
hromada hlíny byla opět jejich. Vstupenkou na dětské hřiště bylo totiž nalezení
pěti granátků. A loupežníci se tentokrát činili! Někteří jich vydolovali i přes
třicet! Dětské hřiště bylo jejich a loupežníci se na něm patřičně
vyřádili. Odpoledne jsme se autobusem vrátili domů.
Den druhý 8.8.2017
Náš druhý výlet nabral směr
Louny, na Nový Hrad do Jimlína. Pohádky režiséra Zdeňka Trošky zná snad každý a
my jsme měli možnost vidět i kostýmy z jeho nádherných pohádek! Viděli jsme i světničku Elišky nebo kutloch
čarodejnic. Dokonce jsme se mohli vyfotit na trůnu! Na hradě jsme si prohlédli
i místnosti, které se nikde neukazují. Byli jsme v prádelně, sušárně na
ovoce, v koupelně pana krále. A co bychom byli za loupežníky, kdybychom se
nepodívali do kuchyně a hodovny. Tam se nám líbilo nejvíc! V Zámeckém
šenku jsme si dali sladký mok, najedli jsme se k prasknutí a vydali se na
zpáteční cestu.
Den třetí 9.8.2017
Cílem naší třetí výpravy byl zámek
Zákupy. Z Lovosic jsme dojeli vlakem do České Lípy a přestoupili jsme na vlak do Zákup. Na zámku
nás čekala princezna, která nás provedla všemi komnatami, vyprávěla nám o
životě na zámku a připravila pro nás úkol. Hledali jsme po celém zámku 20
ztracených medvídků. A jako správní loupežníci jsme je také všechny našli. Jen
toho jednoho, velkého a živého jsme neviděli. Medvěda brtníka Medouška
v hradním příkopu. Měl nějaké bolení a tak zůstal zalezlý. Po prohlídce
jsme měli domluvenou návštěvu v soukromé firmě , jenž je poslední firmou
v Evropě, která vyrábí
tradičním postupem papírové masopustní a karnevalové
masky
. Všichni jsme si mohli vyrobit masku a prohlédli jsme si
muzeum pana Zdeňka Rydygra. Po prohlídce jsme si zakoupili suvenýry a vlakem
jsme se vrátili do Lovosic. Ve škole jsme si připravili loupežnické doupě na
spaní, opekli jsme si buřty, pobavili se u ohýnku, podívali se na pohádku a pak
už jen bylo slyšet loupežnické chrápání…
Den čtvrtý 10.8.2017
Ráno po syté loupežnické
snídani jsme se vydali do Oparna hledat ukrytý poklad. Cestou jsme plnili různé
úkoly, které nás zavedly až na Oparenský hrad. Tam byl ukrytý poklad. A to dost
dobře, protože nám dalo hoooodně práce, než jsme ho našli. Byl nejvyšší čas,
protože už všichni měli hlad a poklad ne a ne najít… Úspěšní loupežničtí
hledači hodili poklad na záda a a mazali jsme všichni do Černodolského mlýna na
oběd. Špagety s boloňskou omáčkou si prostě zamilujete! Ty ve mlýně
rozhodně umí! Na dětském hřišti jsme si rozdělili poklad, zahráli hry a autobusem
jsme se vrátili do Lovosic.
Den pátý 11.8.2017
V pátek dopoledne jsme měli v
plánu hry a závody na školním hřišti. Ale přepadl nás déšť a proti tomu jsou i
loupežníci bezmocní. Ale nám to nevadilo, protože nás navštívili Bovýsci. Sice
bez masek, ty měli v čistírně, ale za to si pro nás připravili program
s ovocem a zeleninou. Přivezli švestky, melouny, broskve, okurky a rajčata
a my jsme se zavázanýma očima hádali podle chuti a vůně, co právě jíme. Odměnou
nám bylo slaďoučké originální pitíčko v krabičce od Bovysu. Loupežnice Ála
– paní vychovatelka Hovadová se zase vyznamenala a připravila loupežnický oběd,
upekla nám do zlatova kuřecí stehýnka, které podávala s chlebem a to na
seně v loupežnické jeskyni. Všechno jsme snědli, nic nezbylo, jenom kosti,
které jsme házeli jako správní loupežníci za sebe. Protože stále pršelo, dívali
jsme se na pohádky a připravili si na papírky svá přáníčka. Uvařili jsme si
loupežnickou bramboračku, nikdo nezahálel, všichni se podíleli na přípravě exkluzivní,
famózní polévky. Den jsme zakončili u táboráku s opékáním buřtů, hádáním
hádanek a vyprávěním vtipů. Někteří nám zazpívali a dokonce i zatančili. Noc ve
škole byla klidná, pro některé z nás dobrodružstvím, ale bát jsme se
nemuseli, protože naše stará škola je jako nedobytná pevnost.
Den šestý 12.8.2017
V sobotu se vyčasilo,
dokonce vysvitlo sluníčko, tak jsme po snídani namalovaná přáníčka přivázali na
balónky nafouklé heliem a každý si na hřišti vypustil svůj balónek
k modrému nebi. Tentokrát jsme se na balónky moc dlouho nedívali, protože
vítr nám je odvál dost rychle. Přesto jsme se dívali k nebi a všichni
tajně doufali, že se naše přání vyplní. Následoval úklid po spaní, sbalení
loupežnických pinglů a v 11.00 jsme se vydali na Osmičku
k přístavišti. Pluli jsme totiž lodí do Roudnice nad Labem.
V Lovosicích jsme nastoupili na loď Porta Bohemica a v Litoměřicích
jsme přestoupili na Poseidon. Plavba po Labi byla zajímavá. Labe
je jednou z největších řek a
vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších na severu Čech, protéká Německem a
ústí estuárem do Severního moře. Jméno dali řece snad Keltové, kteří její
povodí obývali ve starověku. Původní keltské slovo „elb“ znamenalo prostě
„velká řeka“. Labe je označováno za jedinou českou řeku, jejíž název není v
ženském rodě. Cesta plavebními komorami byla pro nás překvapením a zážitkem.
V Roudnici nad Labem jsme přešli na vlakové nádraží a vlakem jsme se
vrátili do Lovosic.
Den sedmý 13.8.2017
Na poslední den jsme se všichni moc těšili. Čas se totiž zrychlil a
pro nás bylo 24.12.2017 a nastal čas Vánoc. Všichni do jednoho jsme pekli vánoční cukroví, vyráběli svícny, ozdoby
a řetězy. Obalili jsme si řízečky, ozdobili jsme si vánoční stromeček a
připravili vánoční tabuli. V poledne jsme zasedli k prostřenému
štědropolednímu stolu a začali hodovat. Podával se bramborový salát s kuřecími
řízky. Na stole nechybělo naše loupežnické cukroví a sladký mok na slavnostní
přípitek. Výzdoba byla ze smrkových větviček a místo vánočních červených hvězd
zářily květy červených muškátů. A co by to bylo za Vánoce bez dárků? Dárky
byly! Všichni si něco odnesli. To byl panečku den! Komu se to poštěstí mít
dvakrát do roka Vánoce? No jenom loupežníkům! Jako zákusek jsme měli ještě
loupežnický čokoládový dort, který upekl loupežník Bambula – paní učitelka
Záklasníková. Byl tak hezký, že nám ho bylo líto rozkrájet, ale nakonec nezbyl
ani drobeček. Ještě jsme si vyhodnotili soutěže a rozdělili lup a pak už
následovala cesta z jeskyně k rodičům…
Všem, kteří se na přípravě a realizaci letního
tábora podíleli, moc děkuji, protože bez jejich pomoci by tábor nemohl
proběhnout. Po celých sedm dnů se o děti staraly paní vychovatelka Alena
Hovadová, paní učitelka Milena Záklasníková, Radka Jarošová a vedoucí tábora Miluše Králíčková.
Poděkování patří i panu
školníkovi Vitězslavu Tomáškovi, který se podílel jak na přípravách, tak i na
realizaci.
Věříme, že jsme všichni
prožili hezké a nezapomenutelné dny v našem loupežnickém doupěti a možná
se za rok zase setkáme, kdo ví...