10. Sloup v Čechách
Třídenní výlet ve Sloupu v Čechách
Do Sloupu v Čechách se rádi vracíme. Využili jsme prázdninového volna a jednoho dne, který nám věnovala paní ředitelka a vyrazili jsme na tři dny do penzionu „U Studničků“ právě do Sloupu v Čechách.
Vlakem jsme dojeli s přestupem v České Lípě až do Nového Boru. Prošli jsme si město a prohlédli jsme si sklářské muzeum na náměstí. Ve výstavních prostorách muzea se nachází sklo v časovém rozmezí od období baroka až po současnost.
Po prohlídce nás čekala cesta pěšky do Sloupu v Čechách. Vydali jsme se po nové cyklistické stezce, která vede po původní lesní cestě. U Studničků jsme měli už připravené ubytování, trochu jsme si odpočinuli a po svačině jsme se šli podívat do lesního divadla. Prolezli jsme několikrát všechny skalní tunely, docela jsme se vyblbli. Potom jsme se rozdělili do dvou skupin a každá skupina si nacvičila vystoupení, které předvedla přihlížejícím divákům. Pohádka o Sněhurce a sedmi trpaslících neměla chybu J . Po našich výkonech jsme se navečeřeli a po chvíli volna jsme šli brzo spát, protože nás čekala velmi brzká cesta do sklárny v Lindavě. Vstávali jsme před šestou hodinou, protože autobus už nám jel v sedm hodin od rozcestí U sedmi trpaslíků. Ve sklářské krčmě jsme si všichni vyfoukli svůj první sklářský výrobek – vázičku, na kterou jsme všichni hrdí. Po obědě jsme se ve sklárně podívali jak foukají sklo profesionálové. Není to žádná legrace, obzvlášť, když se fouká na zakázku obrovský lustr z několika kusů. Práce skláře je krásná, ale není vůbec lehká.
Nezapomněli jsme ani na krásné okolí Lindavy v údolí Svitávky. Je to údolí plné zajímavých zákoutí, pískovcových skal, zákrutů říčky a starobylých domů. Prvním zajímavým místem, na které jsme cestou narazili, byly Pusté kostely. Prostory v pískovcové skále vznikly těžbou písku a zaujaly české filmaře, kteří právě sem zasadili scény z pekla v pohádce S čerty nejsou žerty. O kousek dál, za bývalou brusírnou zrcadel nás zaujala skalní stěna s několika vstupy do podzemí. Jsou to tzv. Velenické komory. Nejprve se tu těžil písek, za II. světové války tu byla továrna na letecké náboje, po válce sklad zeleniny a nyní je tu motorkářský ráj – Pekelné doly. Údolím Svitávky jsme se prošli zpět do Lindavy a autobusem jsme se vrátili do Sloupu v Čechách. Po krátkém odpočinku jsme se vydali hledat poklad poustevníka Samuela do Cikánského údolí. Vymyslel si na nás několik úkolů, které jsme s mírnými obtížemi zvládli a poklad jsme našli.
V pátek jsme si zabalili, ale protože
začalo pršet nešli jsme se ani projít. Hráli jsme hry a po obědě jsme vyrazili
pěšky do Nového Boru na vlak. Výlet se nám líbil, ve Sloupu a okolí jsme poznali zase i jiná místa. Je jich ještě
mnoho, kde jsme nebyli, tak se snad neloučíme navždy a těšíme se na další dny
strávené v tomto nádherném kraji.
